Už jste určitě slyšeli o poruchách přijmu potravy. Spousta rodičů si na to u svých dcer dávají pozor, ale věděli jste, že častými obětmi jsou i chlapci? Nebo že při poruše nemusí jít nutně o odmítání jídla. Někdy dotyčný před vámi jí, protože má určené přesné množství, které za ten den sní. Nebo mezi poruchy patří kompulzivní přejídání, kdy dítě “nemůže přestat jíst” Takové problémy neodhalíte pouhým pozorováním a na místě je konfrontace. Musíte se zkrátka o dítě zajímat, i když je zrovna v pubertě a je příjemné jako osina v hýždích
Spoustu mladých lidí trpí agorafobii nebo sociální fobii. To znamená, že mají panický strach z toho mluvit s lidmi, opouštět svou bezpečnou zónu, nebo jíst před ostatními. Takový strach je do jisté normy přijatelný, ale ne v případě, kdy výrazně snižuje úroveň života.
Slyšeli jste už o selektivní mutaci? Ne? Nedivím se, není to velice obvyklá, ale přesto dost zákeřná. Jedná se o patologickou poruchu, při které dítě není schopné mluvit s určitými osoby, i když s někým jiným mluví naprosto bez obav. Takové chování se často považuje za projev autismu, nebo obyčejnou drzost.
Děti, které si bohužel museli projít nehezkými věci někdy trpí disociativní poruchou osobnosti. To znamená, že si v hlavě vymyslí alterego/alterega. Ty mají rozdílné povahy než jejich nositel a často proklikávají. Takového jednání si můžeme všimnout ve známém příběhu Jeckilla a Hyda. Toto jim pomáhá vyrovnat se s jejich traumatem. Je to velice ojedinělé onemocnění a často se zaměňuje se schizofrenií.
Děti také mohou trpět úzkostmi nebo depresi, a to i bez toho, aby si prošly nějakým traumatickým zážitkem. Často se jim o problémech špatně hovoří a když je dospělí nepochopí berou to jako zradu. I když jim nevěříte, ukažte jim svou podporu. Možná je to jen obvyklá depka, ale možná taky ne a určitě to nestojí za to pokoušet to.
